Podnik v roce 1972 musel nutně získat větší prostory, aby mohl splnit velké množství zakázek. S nově zřízeným závodem 2 byla společnost Wanzl nyní schopna spolehlivě a v obvyklé kvalitě zpracovat všechny zadané objednávky. Jako blesk z čistého nebe však dopadla výzva tehdejší rodinné banky v Augsburgu na splacení stavebního úvěru. Nutila Rudolfa Wanzla k tomu, aby prodal závod a během šesti týdnů splatil poskytnutou půjčku. Ve velké tísni se pan Wanzl rozhodl zajít do místní spořitelny v Günzburgu, otevřeně zde vysvětlil svou situaci a obdržel obratem příslib, že mu pomohou.

Těsně před schválením úvěru se v domě Wanzlových objevil ředitel spořitelny a jeho zástupce. Byl čas oběda, matka Rudolfa měla právě navařeno a celá rodina seděla za kuchyňským stolem. Oba pánové byli pozváni ke stolu, dostali chlebovou polévku a po ní šťouchané brambory se škvarky, cibulí a česnekem. Ještě téhož dne byl úvěr schválen a podnik si mohl oddechnout. O několik dnů později vysvětlil ředitel spořitelny, proč bylo schválení tak nekomplikované a rychlé: „Jestliže nějaká rodina drží takto pospolu a skromně obědvá, nemůže se vůbec nic pokazit.“ Kdo tenkrát skutečně stál za zlovolným požadavkem na splacení půjčky, se dodnes neví. Se získaným úvěrem mohla společnost Wanzl pokračovat ve svém růstu a expandovat na nové trhy. A šťouchané brambory jsou dodnes oblíbeným jídlem rodiny Wanzlových!