Až do vysokého věku, a dlouho poté, kdy už se vzdal aktivního vedení firmy, chodil Rudolf Wanzl stále do práce. Procházel se závodem a vždy se těšil na novinky ve svém životním díle, na rozhovory s dlouholetými kolegy nebo jedním či druhým dodavatelem nebo zákazníkem, které cestou potkal. A každý večer měl tentýž rituál: přesně v 18.30 hodin se Rudolf Wanzl objevil v kanceláři finančního ředitele Derkse, přátelsky ho pozdravil a bez vyzvání se posadil na malý konferenční stolek.

„Vše v pořádku? Něco nového?“, tak začal krátký večerní rozhovor, který končil stále stejnou větou: „Teď musím domů, moje žena navařila!“ Řekl, vstal a mezi dveřmi se krátce zastavil: „Peněz dost?“ Pokývnutí hlavou a úsměv pana Derkse mu plně stačil a pak se vydal na cestu domů. Zítra na shledanou!