Když uprostřed noci zazvoní telefon, neznamená to většinou nic dobrého. Tak se to stalo i Gottfriedu Wanzlovi 11. února 2012, když mu rozechvělý hlas sděloval: „Podívejte se z okna! Závod 4 hoří!“ Lehne životní dílo rodiny popelem? Mohutný požár zachvátil budovu galvanovny a okolí zahalil hustý dým. V této osudové noci narazil Gottfried Wanzl u bran závodu na bezpočet hasičských vozů, pokládal hadice a zaměřoval oslnivé reflektory. Hluk dunících hasičských čerpadel byl přerušován pouze pronikavou frekvencí vysílaček a hlasitých rozkazů hasičů. Členové vedení spěchali s veliteli hasičů do hal, které požárem ještě nebyly zasaženy, aby zjistili jejich stav. Díky bohu! Protipožární zabezpečení spolehlivě odolalo, hasiči pracovali znamenitě a požár se nerozšířil na přilehlé haly. A ještě důležitější bylo, že nebyl naštěstí zraněn nikdo ze zaměstnanců ani pomocníků.

Když byla o dva dny později uhašena poslední doutnající ohniska, mohl být konečně zmapován rozsah této katastrofy. Oheň způsobil škodu za více než 40 miliónů eur a kromě budov zničil jednu z životně důležitých součástí výroby. Bude vůbec možné zajistit všechny dodávky? A co se stane s pracovními místy, jsou ohrožena? Co následovalo, bylo zcela unikátní. Zvedla se vlna pomoci a solidarity, také dodavatelé nabídli pomocnou ruku, stejně jako chápající zákazníci a dokonce i konkurenti.  Nejobdivuhodnější však byla reakce všech zaměstnanců, kteří nejrůznějším způsobem pomáhali podniku, aby se opět postavil na nohy. Podařilo se dodržet téměř všechny dodací lhůty a objednávky zboží, odklízecí a obnovovací práce postupovaly rychle a bez byrokratických průtahů, takže brzy došlo k obnově běžného provozu. Slovo „děkujeme“ získalo od tohoto památného dne ve firmě Wanzl nový význam. A toto neštěstí ukázalo, že se doslova dá společně projít zkouškou ohněm.