Když 5. května 1947 Rudolf Wanzl senior odstartoval svoji samostatnost, měla jeho firma v obchodním rejstříku název „Dílna pro výrobu vah a opravárenské služby“. Bylo to tehdy chytré rozhodnutí, neboť díky přímému kontaktu s klientelou převážně z řeznické branže byl v této době rabat v naturáliích garantem zajištěného rodinného příjmu. Zatímco velcí výrobci vah stále více ztěžovali působení malé a ještě mladé firmy, byla to souhra šťastných okolností, která rodině umožnila bez problémů se orientovat na nový a ještě neobsazený segment trhu. Národní společnost pro registrační pokladny NCR sídlící v Augsburgu hledala dodavatele, který by vyrobil kovové vozíky pro vzorový supermarket.

Ředitel NCR Wegner si velmi oblíbil Rudolfa Wanzla juniora a dokonce ho na krátkou dobu zaměstnal ve své firmě. Ale Rudolf Wanzl cítil, že se nenarodil proto, aby byl zaměstnancem. Přesto však v řediteli Wegnerovi našel dobrého učitele, který mu kromě této první zakázky zprostředkoval mnoho nových, důležitých obchodních kontaktů a probudil v něm lásku k odvětví samoobslužného prodeje. Cesta do USA umožněná rovněž panem Wegnerem infikovala Rudolfa s konečnou platností virem supermarketů a diskontních prodejen. Po návratu do Leipheimu upnul veškerou svou pozornost na koncepci a výrobu funkčních a kvalitních nákupní košíků a vozíků. Rudolf tedy včas našel odvahu nechat váhy stranou a začít vyrábět vozíky. A díky tomu se zrodil globální hráč...