Austrálie. Koaly, nekonečná pobřeží a klokani zde již byli – chyběly jen správné nákupní vozíky. Bylo tedy nasnadě, že se Gottfried Wanzl, hlavní obchodní ředitel a generální ředitel, spolu s finančním ředitelem vydají na výzvědy k protinožcům. Samozřejmě, že tato malá delegace při své inspekční cestě narazila i na obchody, ve kterých neměly žádné nákupní vozíky Wanzl. A ačkoliv australské přísloví říká ˆ„Pošetilá je ovce, která se chce zpovídat vlkovi“, neměly australské konkurenční produkty žádnou jinou volbu: Upoutaly na sebe zájem vyslanců Wanzl, aby prozradily, co v nich vězí.

V suterénu velkého nákupního centra, v místě shromažďování nákupních vozíků rozptýlených v podzemní garáži, přistoupil Gottfried Wanzl k jednomu z vozíků, poklekl a zkoumal ho zkušenými pohyby: ohmatával svary, všímal si zpracování madel, otočil vozík na bok, kontroloval uložení v ložiskách a lehkost chodu koleček. Ze zaujetí při technické diagnostice ho vytrhl drsný hlas: „Haló, příteli, co tady děláš?“ Pracovník ochranky supermarketu se blížil k malé německé delegaci, před níž se neohroženě postavil australský zástupce: „To je proslulý pan Wanzl z Německa – DUCHOVNÍ OTEC NÁKUPNÍCH VOZÍKŮ!“ Muž zůstal zaraženě stát a hleděl na duchovního otce klečícího na zemi. Ten vstal, oklepal si prach z oblečení, přistoupil k pracovníkovi ochranky a natáhl ruku. Ten ji pevně uchopil a přátelsky se usmál. Díky bohu!